Jak bude židovský svět vypadat za sto let?

Autorem studie je významný židovský demograf Sergio DellaPergola a nezakrývá, že představovat si židovský svět za sto let je trochu podezřelé. Kdo by na prvním sionistickém kongresu roku 1897 dokázal předvídat šoa? Kdo by čekal, že pouhé tři roky poté vznikne Stát Izrael? A koho by ještě nedávno napadlo, jak silně se po masakru Hamásu v Izraeli 7. říjnu 2023 promění pocit bezpečí židovských komunit?

DellaPergola však neimprovizuje – židovskou budoucnost posuzuje z přísně odborných východisek. Jsou jimi demografický vývoj, migrace, asimilace, předávání identity a vztah k většinovým společnostem, dále náboženská proměna, Izrael, diaspora a také schopnost židovského světa společně rozhodovat.

Před druhou světovou válkou žilo na světě asi 16,5 milionu Židů, po jejím skončení přibližně 11 milionů. V loňském roce DellaPergola odhadl světovou židovskou populaci na 15,8 milionu, tedy stále méně než před šoa. Celkově dnes Židé tvoří méně než dvě promile lidstva, a přitom se v mnoha ohledech často těší jeho zvláštní pozornosti.

Židovská diaspora je podle studie kulturně tvořivá, společensky často vlivná, ale zároveň zranitelná. V mnoha komunitách populace stárne, rodí se méně dětí, stále četnější jsou manželství s nežidovskými partnery. Židovství tak stále častěji vyžaduje volbu, vzdělání, komunitu a vědomé přihlášení.

Současně je však patrný i opačný pohyb: zájem mladších lidí o judaismus, návraty k židovství, vznikají skupiny, které se k němu hlásí zvenčí. Budoucí židovský svět tedy nemusí být jen menší nebo větší, ale může se stát více rozvrstveným, a to i nábožensky.

Samostatnou kapitolu představuje Izrael. Jak studie dokládá, má mladší populaci, vyšší porodnost, žije v něm přibližně 46 procent všech Židů světa. Poskytuje suverenitu, jazyk, státní instituce. Již kolem roku 2035 by se mohl stát domovem většiny světové židovské populace. Vůči diaspoře s její zkušeností menšiny, schopností pohybovat se mezi kulturami i citlivostí k tomu, jak většinová společnost Židy vnímá, by to znamenalo zásadní posun. V každém případě: Izrael a diaspora se navzájem potřebují, ale ne vždy si rozumějí.

 Do tohoto obrazu dle studie vstupuje nárůst ultraortodoxní populace, antisemitismus, možné migrační vlny i otázka vedení. Budoucnost židovského národa tak závisí na tom, jak se jednotlivým částem židovského světa podaří spojit paměť, realismus, víru, vzdělání a schopnost společně rozhodovat.

Sergio DellaPergola svou studii „Židovský národ v roce 2126“ začíná talmudickým varováním rabiho Jochanana: „Od dne, kdy byla zničena svatyně, bylo proroctví odňato prorokům a dáno bláznům a dětem.“ Jeho studie však nepředstírá, že ví, co bude za sto let. Jenom připomíná, že některé otázky je pozdě klást až za 99 let.