Ivana v jižní Africe: Závrať nad vodopádem, strach v Durbanu i pěšky kolem Mysu dobré naděje

Naše kolegyně a dobrodružka Ivana Bernáthová se vrátila z další ze svých cest, tentokrát z měsíčního putování po jižní Africe. „Spolu s partou 9 skvělých cestovatelů jsme letěli do Kapského města, navštívili několik národních parků, obešli slavný Mys dobré naděje, pokochali se pohledem na přešťastné tučňáky brýlové, zavítali do diamantových dolů, safari busem zajeli do Svazijska a Mosambiku a viděli i sochu Emila Holuba u Viktoriiných vodopádů,“ popsala svou cestu ve zkratce.

Když se řekne Jihoafrická republika, většinou se ve všech pádech skloňuje slovo bezpečnost. „Bála jsem se tam jednou, ve městě Durban, které leží na východním pobřeží u Indického oceánu. Zatímco se ostatní turisté šli podívat na cvičené lachtany, já jsem se spolu s kamarádkou rozhodla jít pěšky do centra třímiliónového města,“ prozrazuje Ivana jeden ze zážitků.

„Byly jsme ohromeny tím, jak se všude válí narkomané, rvou se, lidé vás varují, abyste vůbec nevytahovali mobily na focení, že o ně přijdete. Jednou jsem zdálky fotila a jeden z narkomanů se k nám přichomýtl a vyhrožoval. Takže jsme se raději vypařily do přírodovědného muzea. Dost jsem se divila, že nikde není policie, bylo to v centru města u viktoriánské radnice. A vůbec se nedivím, že jsou u soukromých vil všude elektrické ploty,“ dokončuje.

Zmínila také, že zvířata jsou na některých místech v jižní Africe doslova „na značkách“. „Byli jsme ve třech národních parcích, ten nejslavnější, největší a nejstarší je Krugerův národní park mezi Krokodýlí řekou a řekou Sabie. Ráno jsme jeli džípem přímo do parku a doslova na značkách tam podél prašné cesty stáli sloni afričtí, na stromech jsme viděli viset levhartem ulovenou antilopu a kolem se procházeli dva mohutní lvi, přišly i hyeny skvrnité, prasata savanová, antilopy, impaly a pakoně,“ vysvětluje cestovatelka.

Překonat samu sebe se Ivaně povedlo u Viktoriiných vodopádů, nad kterými létala na rogalu. „Původně se mi nechtělo, ale ostatní do toho šli, tak jsem masku zbabělce musela odhodit. Rogalo navíc řídil pěkný a empatický blonďák, hlavně kvůli němu jsem na tom, co vypadalo jako dvoumístná motorka s křídly, překonala závrať hlubokými nádechy a výdechy a odvážila se dívat dolů na duhově ozářené vodopády,“ vypráví s tím, že si pak let daleko víc užila při sledování videa, které pořídili.

Jaký zážitek má ze setkání s tučňáky brýlovými u Kapského města a kde potkali hrochy? Ochutnali na svých cestách krokodýlí maso? A co je zajímavého v diamantových dolech? Poslechněte si záznam rozhovoru.