Imrich Bugár: Myslím, že můj rekord se jen tak nepřekoná. Musí přijít podobný hromotluk, jako jsem já

Na podzim roku 2013 se zúčastnil taneční soutěže Star Dance, s taneční partnerkou Jitkou Šorfovou se umístili na třetím místě. Přiznává, že během účinkování shodil dvanáct kilo. „Těch dvanáct kilo mám samozřejmě zpátky. Měl jsem nějaké problémy s kolenem, takže pohybu moc nebylo. Jsem ale takový typ, který udržuje svoji jateční váhu sto dvacet kilo. Když jsem byl aktivním sportovcem, měl jsem někdy i sto dvacet pět nebo šest. Když jsem měl sto třicet, tak už jsem dost funěl,“ směje se.

Než pozvání do soutěže přijal, dlouho otálel. „Trvalo jim měsíc, než mě ukecali, ale pak jsem si řekl ‚proč ne‘. Byli tam i jiní sportovci, kteří říkali, že je tam sranda. Vůbec toho nelituju, byla to taková půlroční pohádka. Některé tance se mi moc líbily, hlavně ty, kde jsem byl ve fraku, třeba slowfox. Ty rychlé, třeba jive, jsem nestíhal.“

Světový úspěch v hodu diskem

Od úspěchu ve Star Dance uplynulo deset let, čtyřicet let ale letos uběhne od úspěchu mnohem důležitějšího, a to zlata na mistrovství světa. To se tehdy konalo úplně poprvé. „Já jsem vlastně první mistr světa, to už mi nikdo nevymaže. V té disciplíně se od té doby nic nezměnilo – váha disku je stejná, kruh je stejný.“

Jeho hod 71,26 metrů zatím nebyl překonán. „Já myslím, že ještě dlouho překonaný nebude, pokud se nenajde nějaký takový hromotluk, jako jsem já. Je to stále ještě jedenáctý nejlepší výkon na světě.“

Vrhat se dá nejen diskem, ale i koulí i kladivem. „Já si vybral disk, protože jsem za mlada hrozně rád něčím házel, kameny nebo krikeťákem. Vždycky jsem se snažil přehodit kříž na kostele. Tehdy mi můj učitel tělocviku říkal, že když tak dobře hážu, tak ať zkusím disk. Koule je navíc taková špinavá disciplína, padá to do škváry, pořád jste špinaví.“

Bojkot olympiády v Los Angeles

Alex Mynářová a Imrich Bugár|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas

V roce 1984 se Imrich Bugár připravoval na olympiádu v Los Angeles, ale účast v soutěži mu nakonec znemožnil bojkot olympiády ze strany států socialistického bloku v čele se Sovětským svazem. „Byl jsem na předolympijských závodech a vyhrál jsem. Myslel jsem, že přijdu a udělám si zlato do třetice, ale bohužel nám během pobytu oznámili, že se nesmíme zúčastnit.“

„Trochu mě to zklamalo. Olympiáda je svátek sportu, a když se na něj připravujete a máte formu, tak je to nepříjemné... Můj nejslabší výkon v tom roce by mi stačil na bronzovou medaili.“

Že by kvůli režimu emigroval, ho ale nikdy nenapadlo. „Když jsme jezdili na soustředění, tak jsem tam zůstal dva tři týdny a pak jsem chtěl jet domů. Měl jsem rád místo, kde žiju.“

Svoji kariéru ukončil ve čtyřiceti letech a stal se zaměstnancem Dukly Praha. „Nechtěl jsem dělat trenéra, protože jsme se ženou čekali miminko, a já nechtěl jezdit na tříměsíční soustředění, tak jsem vzal místo ve Skupině zahraničních sportovních styků a jsem tam dodnes,“ dodává v pořadu Alex a host.

Jak začala jeho sportovní kariéra? Co dělal v den konání olympiády v Los Angeles? Dá se podle něj skloubit rodina a vrcholový sport? Poslechněte si v záznamu pořadu Alex a host.