Horolezci si při mši u Nekonečné věže připomněli zahynulé kamarády

Mši sloužil jako obvykle husitský kněz Aleš Jalůžka. „Já bych hlavně chtěl vzpomenout na kamaráda Otakara, horolezce, který odešel v březnu,“ připomněl také jednu z posledních obětí.

Mezi ty, kteří pravidelně na mši jezdí, byl i Gustav Havel. Chodí na ni už čtyřicet let. „To ani nejde nejít. Někteří z těch lidí, co tady mají cedulky, mě učili lézt. A s některými jsme se potkávali, v Tatrách, Nepálu, v Alpách…. Měl jsem tam spoustu přátel.“  Říká, že vztahy mezi lidmi byly nějaké pevnější, než dnes.

I když už je v důchodu, chodí i do skal. Pravidelně. „Pokud vidím nějaké lano, jak visí dolů, tak si ještě něco vylezu,“ dodává. Podle něj má každý horolezec skály v krvi.

O neobvyklý hřbitov, tedy mosazné destičky na skále Nekonečné věže, se stará Jaroslav Homolka. Hřbitov byl založen v roce 1971 na roční výročí neštěstí v Peru, kde pod lavinou na Huascaránu zůstalo deset horolezců spjatých se severem Čech. Od té doby se přibyly tabulky s dalšími jmény těch, kteří přišli ve skalách o život. Ty poslední se přidávaly v pátek, na začátku vánočních svátků.