Grabštejn neměl okna, dveře, střechy a někde ani krovy, popisuje kastelánka

17. září 2023

Osudy památek po jejich zestátnění byly velmi rozdílné. Na některých fungovaly prohlídky s průvodcem, jiné chátraly. Grabštejn patřil k těm chátrajícím.

„Marie Clam-Gallasová, stejně jako celá rodina, se po válce přihlásila k německé národnosti, takže skončila v té skupině lidí k vysídlení,“ představuje osud státního hradu Grabštejn kastelánka Věra Ozogánová. „Hraběnka tady ještě nějakou dobu po zestátnění pobývala. Protože v těch záznamech je uvedené, že prohlídka proběhla za přítomnosti majitelky,“ rozvíjí Ozogánová příběh samotné Marie Clam-Gallasové. Po zestátnění se dlouho s Grabštejnem nedělo v podstatě nic. „Tehdejší mocní lidé se dlouho rozhodovali, co s hradem a přilehlým majetkem bude,“ vysvětluje kastelánka.

Možností, co všechno se mohlo s hradem a zámkem stát, bylo mnoho. „Nakonec sem v roce 1953 usídlili pohraničníky, kteří tady mimo jiné měli psovody,“ pokračuje Ozogánová. Usídlení armády hradu úplně neprospělo, přesto její odchod a konec alespoň základní údržby pro něj byl ještě horší. „Po roce 1989 už hrad neměl okna, dveře, střechy, v některých místech chyběly i krovy. Některé stěny se museli injektovat, aby se nezřítily,“ vypočítává kastelánka, co všechno bylo v nepořádku.

Byli Clam-Gallasové kolaboranti? Kdo všechno mohl mít po válce na Grabštejnu svoje sídlo? Jakou roli při následných opravách hráli dobrovolníci a malé sbírky? O tom všem si povídal náš redaktor Patrik Fišer s Věrou Ozogánovou. Poslechněte si celý rozhovor.

autor: Patrik Fišer
Spustit audio

Související