Gekončík noční není malý gekon. Samec v teráriu může mít i pět samiček
Společné zařazení mají až po čeleď – gekonovití, podčeleď a druh už jsou svébytné. Gekončík na rozdíl od gekona může mrkat, ale naopak zas nemá schopnost šplhat po hladkých kolmých plochách.
Na chov není nijak náročný. Vzhledem k tomu, že dorůstá do velikosti kolem 20 cm až maximálně 30 cm, nemusí být terárium příliš velké. Ale musíte v něm vytvořit sekce s rozdílnými teplotami, které si pak gekončík vybírá podle svých potřeb a nálady. Výhřevná část by měla mít teplotu 34–36 stupňů Celsia, nejchladnější část 20–22 stupňů a středová by se měla teplotně pohybovat v rozmezí 27–30 stupňů.
Je nutné dbát také na vlhkost, i když gekončíci nežijí ve vysloveně vlhkých podmínkách (Afghánistán, Írán, sever Indie). Vlhkost by se měla pohybovat v rozmezí 55–65 %, gekončíkům se pak lépe svléká kůže. Zajistíte to rosením.
V teráriu by měla být i miska s vodou a prostor pro úkryt – třeba skořápka kokosového ořechu nebo upravený květináč. Jako podklad slouží čistý písek. Prostředí můžete doplnit rostlinami – ty živé ale gekončík poměrně rychle zdevastuje. Vhodné jsou malé terásky, po kterých rád šplhá.
Gekončík a krmení
Jako krmení je vhodný hmyz, ať už sbíraný nebo kupovaný. Doplňujte ho vápníkem a vitamínovou směsí pro plazy, která podpoří vstřebávání vápníku. Nedostatek vápníku může způsobit tzv. houbovatění kostí, to vede k deformaci těla, a někdy dokonce k úhynu. Jako pamlsek a zpestření můžete občas podat menší nebo větší moučné červy, kteří ale neobsahují všechny potřebné živiny. Mláďata se krmí denně, dospělí pak 3–4x týdně.
Gekončíky chovejte buď odděleně jednotlivě, nebo ve skupinkách. Sameček by měl mít 4–5 samiček, ale s druhým samcem by bojoval o teritorium na život a na smrt. Ani dvě samičky se příliš nesnášejí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.