Fotograf Vladimír Birgus sleduje postavy i situace Daleko od hlučícího davu
V liberecké Oblastní galerii začala výstava významného českého fotografa, pedagoga a historika fotografie Vladimíra Birguse představující kolekci nazvanou Daleko od hlučícího davu. Některé z velkoformátových obrazů můžete vidět vůbec poprvé.
Vladimír Birgus začal fotografovat už v deseti letech a do současnosti své práce představil na více než padesáti výstavách doma i v zahraničí. V 70. letech 20. století se věnoval dokumentární fotografii. Ve svých současných, nekonvenčně komponovaných dílech vznikajících často v zahraničních velkoměstech, pracuje především s barvou.
V prostoru fotogalerie Nika, která je součástí Oblastní galerie v Liberci, jsou umístěny rozměrné barevné fotografie, které září na bílých stěnách vznikly v posledních deseti letech. O jejich původu říká Vladimír Birgus: „Velká část těchto fotografií vznikla opravdu v poslední době, loni nebo letos a mnohé z nich jsou tady představeny úplně poprvé.“
Vladimír Birgus: „Název výstavy, Daleko od hlučícího davu, jsem si vypůjčil od slavného anglického spisovatele Thomase Hardyho a podle krásného filmu, který podle jeho knihy vznikl, protože myslím, že dobře vystihuje vlastně téma této výstavy, člověka vyděleného uprostřed davu.“
U jednotlivých snímků chybí označení jejich původu, což autor vysvětluje: „Dokonce ani rok tam není. Pro mě není důležité, jestli fotografie vznikla někde v New Yorku nebo v Moskvě, já vyhledávám takové momenty, které jsou spíše obecné, nezáleží na konkrétním místě vzniku, ale jsou to většinou témata lidí uprostřed davu, proto se ta výstava také jmenuje Daleko od hlučícího davu - ti lidé, i když jsou většinou ve velkoměstech, tak jsou nějakým způsobem vyděleni, mnozí z nich jsou sami. Ale mnohé fotografie ani nezachycují přímo lidi, ale spíše nějaké statické objekty, které zase ale vypovídají hodně o lidech. Já dbám na to, aby obrazová skladba byla nějakým způsobem invenční, aby se tam objevovaly nějaké motivy, které je možno interpretovat víceznačně. Nemám rád fotografie, které jenom popisují a které je velice snadné převést do slov.“
Fotografie zářivé a barevnéPro starší fotografie Vladimíra Birguse je charakteristická zářivá barevnost: „Ale ty novější jsou často téměř monochromatické. Barvy jsem vlastně dost eliminoval. U prací z posledních let se objevuje třeba jenom řada odstínů jedné barvy nebo je tam několik málo barevných kontrastů. Ty starší fotografie byly daleko barevně výraznější.“
Pohledy snivé, zamlžené za kapkami vodyPřímo k Liberci se váže fotografie jednoho bílého tygra z tamní ZOO: „Já mám libereckou zoologickou zahradu moc rád, těch fotografií vzniklo víc, ale na výstavu jsem vybral jen jednu, na které mě zaujal takový pohled tygra, který myslím není tak úplně běžný. Ta fotografie právě tím, že je rozostřená a jsou tam kapky deště, tak zase má trošku takovou obecnější výpovědní hodnotu.“
