Fenomén Burda. Domácí šití už není nutností, spíš cesta k seberealizaci, říká šéfredaktorka české verze časopisu

Mezi ně patřily třeba Žena a móda, atraktivní slovenská Móda a vrcholem inspirací a závanu světa za železnou oponou pak byl časopis Burda, který začal vycházet v roce 1950 v Německu. Ženy si ho půjčovaly mezi sebou a na jednotlivá čísla byly dokonce i pořadníky.

„Šití podle Burdy bylo za odměnu, protože koupit se u nás nic nedalo, ven se taky nedalo jet, takže nikdo nic neměl a když náhodou se objevila Burda, tak jsme stály ve frontě, až na nás přijde řada a všichni jsme z ní chtěly šít,“ zavzpomínala 55letá paní Hana na dobu před rokem 1989. K časopisu se střihy mají ale vztah i mladší generace, třeba paní Klára z Jablonce nad Nisou.

„Naučila jsem se šít jako malá, maminka mě k tomu přivedla. Vždycky jsme měly Burdy, dokonce i nějaká německá vydání, i když to bylo těžko k sehnání. A když pak začaly vycházet, tak jsme pravidelně každý měsíc kupovaly Burdy, těšily jsme se, procházely jsme to a já jsem mámě říkala, co mi ušije. A postupem času jsem začala šít i já.“

„Podle ní se opravdu dobře šilo, ty střihy se daly překreslovat, každý ten model má jinou barvu, velikostně to výborně sedělo a nebyl problém si to pak trošičku přizpůsobit i na sebe. Technicky jsou za mě nejlepší,“ dodala Klára.

A jak je na tom časopis se střihy dnes, když už ženy nemusí šít z nutnosti, protože obchody jsou plné nejrůznějších modelů všech střihů a velikostí? Šije se ještě podle Burdy?

„Naštěstí stále ano, ale dneska to šití není jenom o tom, že je nějaká potřeba, ale je to spíš cesta k relaxaci, uvolnění, seberealizaci. A šití něčeho, co v obchodech neseženeme. Ačkoliv ta nabídka je tam tak široká a veliká, tak stejně si myslím, že převládá to, mít něco vlastního, něco, co nikdo jiný naopak nemá. Vidíme to i na sociálních sítích, kde ta komunita spolu komunikuje, radí si a je to hezké pozorovat,“ uvedla šéfredaktorka české verze módního časopisu Burda Style Dagmar Vlasáková.

„Šití určitě táhne, a to i mladou generaci. Ti se na to zase dívají trošku jinak, jde jim hodně o udržitelnost a nechtějí podporovat třeba fast fashion, takže přicházejí k tomu šití zase úplně z jiného důvodu. Pozorujeme to i mezi mladou generací, rozhodně to není tak, že by bylo šití doma na ústupu, naopak mají zájem o ruční práce a chtějí se učit něco nového,“ přiblížila šéfredaktorka.

V redakci mají i reakce od čtenářek nad šedesát let, které na Burdě vyrůstaly. „Díky internetu máme možnost vidět, že tvoří pořád a rozhodně to není výjimkou. Generace 60+ tvoří dál a posílají nám neskutečně krásné outfity. A když mám možnost, zveřejňuji je i na stránkách našeho časopisu,“ doplnila Dagmar Vlasáková.