Důležitost pečujících se často moc nevnímá. Paní Šárka chce i svými obrazy pomáhat těm, kteří pomáhají
Za vznikem projektu Pomáhat může každý stojí propojení terénní pečovatelské služby, vlastní zkušenost a malování obrazů. Cílem je usnadnit domácí péči o své blízké. Za zakladatelkou projektu Šárkou Tůmovou se vydal redaktor Jaroslav Hoření.
Čtěte také
„Pomáhat může každý“ není jen fráze, ale také název konkrétního projektu na pomoc pro pomáhající. Stojí za ním Šárka Tůmová, která má sama zkušenosti s domácí péčí o dědečka.
Paní Šárka je terénní pečovatelkou turnovské pobočky organizace Spokojený domov. Její prací je pomáhat starým a nemocným lidem v jejich domácím prostředí. Přidala k tomu ještě pomoc „na druhou“, ve svém volném čase, v projektu Pomáhat může každý. A založila také sbírku, která má pomoci těm pomáhajícím.
„Je to z vlastní zkušenosti, starala jsem se o svého dědu a pomoc jsem nikdy neměla, proto bych chtěla pomáhat hlavně těm pečujícím,“ vysvětluje Šárka Tůmová, a dodává: „Ona se poměrně často moc nevnímá ta důležitost pečujících z rodiny, z blízkého okolí.“
Podle ní je velmi důležité pomoct pečujícím, kteří se rozhodnou si vzít handicapovaného člověka domů a nevědí si rady, ona sama si takovou zkušeností prošla se svým nemohoucím dědečkem.
Sbírku Pomáhat může každý propojila se svým koníčkem, kterým je malování. Na vernisáži svých obrazů plánuje udělat osvětu. „Nejenom o terénní péči, ale o pomoci v domácí péči, v hospicové péči, lidé se budou moct zeptat a dostanou na odpovědi,“ říká Šárka Tůmová.
Benefiční vernisáž obrazů projektu „Pomáhat může každý“ s osvětou o domácí hospicové péči bude v sokolovně v Líšném na Železnobrodsku v sobotu 4. října 2025 od 16 hodin.
Poslechněte si rozhovor se Šárkou Tůmovou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
