Drábské světničky: Za zříceninou naruby
Drábské světničky jakou jakési ruiny obrácené „naruby“ – většina staveb zde totiž bývala ze dřeva a byla jen přistavěna k prostorám vyrubaným do členitých pískovcových skal čnících vysoko nad řekou Jizerou.
Všechny trámové a prkenné části dávno zmizely a po starém hradu zůstaly dodnes jen skalní místnosti – ony romantické světničky. Většina z nich je zpřístupněna žebříky, schůdky a cestičkami zabezpečenými zábradlím.
Proč zrovna ‚Drábské‘?
Skalní hrádek si léta střeží svoje tajemství – vznikl patrně jako strážní pevnůstka někdy na začátku 15. století, v těchto místech ale bylo doloženo podstatně starší osídlení. Název podle všeho neodkazuje na panské vojáky – dráby, ale měl vzniknout z českého slova drápati neboli tesati – logicky podle vytesaných prostor.
Padací most v minulosti
Zajímavostí je, že hrad byl původně oddělen od skalního okolí a přístupný byl jen po padacím mostě. Samotné světničky sloužily zejména jako úkryty a zásobárny; pozoruhodnou prostorou je Svatyně – velká místnost s podstavcem pro oltář. V bloku označovaném jako Sloup je ojedinělá světnička se zvláštní pyramidální prohlubní, považovaná za vězení.
Výhledy do údolí Jizery i na Ještěd
Drábské světničky jsou místem s neopakovatelnou atmosférou. Zákoutí, skalní bloky s vytesanými prostorami připomínající zaniklá skalní města v exotických zemích a hlavně pak výhledy do údolí Jizery, na Ještěd i do českého vnitrozemí. Ducha Drábských světniček pořád umocňuje i fakt, že se doposud nepodařilo věrohodně popsat, k čemu přesně opevnění sloužilo a kdo jej ve skalách vybudoval.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka