Dlaskův statek v Dolánkách je typickou ukázkou pojizerské roubené usedlosti

Objekt prodělal za dobu své existence řadu stavebních úprav, ty nejvýznamnější proběhly za života zdejšího nejslavnějšího hospodáře Josefa Dlaska. Ten se narodil na rodinném statku 12. července 1782. Dostalo se mu v té době výjimečného vzdělání a kolem roku 1800 začal zapisovat svoje paměti. Na svém statku často hostil hraběte Františka Antonína Des Fours, pána z nedalekého Hrubého Rohozce, se kterým měl, dá se říct, přátelský vztah.

Stavení si po celá tři staletí podrželo svůj historický význam a je navíc typickou ukázkou tradiční lidové architektury turnovského typu z 18. století. Statek tvoří samostatnou jednotku obklopenou trámovou hradbou se dvěma branami. Horní zděná brána má dřevěnou zvoničku, dolní brána je dřevěná.

Z původních staveb se dochovala pouze roubená stodola v areálu dvora. V šedesátých letech minulého století byl do Dolánek z Malého Rohozce před statek přenesen patrový roubený špýchar. Od roku 1967 je celý areál součástí národopisného oddělení Muzea Českého ráje v Turnově, které objekt v roce 1969 zpřístupnilo veřejnosti.

Hospodářův rok ukazuje, jak se na statku žilo

Interiéry Dlaskova statku jsou nově věnovány expozici nazvané Hospodářův rok. Ta se věnuje tradičnímu způsobu zemědělství, obřadům a obyčejům, které byly spojeny se životem hospodáře a jeho rodiny v průběhu celého roku. Návštěvník tak vidí, že to, co my považujeme za romantické časy, bývala ve skutečnosti pořádná dřina. Nejen pro muže, ale i pro ženy. Muži se starali prakticky jen o pole a koně, zbytek hospodářství včetně dětí měly na starosti ženy. Zapojit do práce se musely i po porodu, hned po šestinedělí.

Dívky se chystají na oslavu Královniček|foto: Jaroslav Hoření

V době, kdy na statku v Dolánkách čp. 12 hospodařila rodina Dlasků, se práce s půdou odvíjela v trojhonném hospodářském systému, spojeném s úhorováním (ozim – jař – úhor) a společnou pastvou dobytka. Převládala ruční práce konaná v rámci usedlosti, kterou zajišťovali především členové rodiny. Nejdražším nářadím byl okovaný záhonový pluh spojený s jedním až dvěma páry koní nebo volů a okovaný vůz s několika typy korby.

Většina ostatního nářadí byla dřevěná a pocházela z rukou hospodáře nebo některého šikovnějšího souseda. Chovatelství se primárně zaměřovalo na pokrytí potřeb vlastní usedlosti a to v zajištění tažné síly – chov koní, zásobení mlékem – chov skotu, ovcí a koz, masem – chov prasat, ovcí, drůbeže a vajec – drůbež. K základnímu výčtu plemen přibyl později ještě chov králíků na maso a stejně směřovaný i chov holubů.

S tradičním zemědělstvím tehdy úzce souviselo i mnoho zvyků, rituálů a magických praktik zaměřených na zajištění prosperity a ochranu před škodlivými vlivy. Expozice Hospodářův rok je věnována nejen obyčejům, které jsou spojeny s tradičním zemědělstvím, ale i obyčejům výročním, které v průběhu roku neodmyslitelně patřily k životu každé rodiny, jako jsou Velikonoce, Letnice neboli svatodušní svátky, Posvícení či Vánoce.