Digitální závislost u dětí? Realita. Dospělí jsou často taky závislí, dávají jim špatný příklad

Děti si o přestávkách ve škole nepovídají. Spíš hrají a komunikují přes mobil
Děti si o přestávkách ve škole nepovídají. Spíš hrají a komunikují přes mobil

Děti, pro které je trest jít ven už nejsou tématem vtipů, ale realitou. Raději sedí u televize, s mobilem v ruce nebo u nějaké digitální hry. Je to ale opravdu problém, existuje digitální závislost u dětí nebo i u nás dospělých? Podle odborníků ano, jen si to zatím moc neuvědomujeme.

Přitom problém digitální závislosti se netýká jen dětí, ale i dospělých, do displejů chytrých mobilních telefonů nebo jiných zařízení je zahleděná celá populace. „Máme pocit, že je to součást života, ale neuvědomujeme si, že jsme ve vleku těchto zařízení,“ upozorňuje lektor vědomé komunikace s dětmi Zdeněk Okleštěk.

Čtvrtá generace závislá na médiích

Třeba závislost na televizi a médiích obecně se podle Oklešťka dotýká už čtvrté generace naší společnosti. A rozvoj techniky to stupňuje. Když televize začínaly, byla jedna v paneláku, u které se scházela spousta lidí. Postupně se dostala televize do každého bytu a později i do každého pokoje.

Liberální výchova dětí? Ano! Ale s pevnými hranicemi, říká psycholog

zlobivé dítě

Každý extrém je nebezpečný, ať už jde o výchovu autoritativní, nebo liberální, tvrdí odborníci. Pokud chcete uplatnit liberální výchovu u svých potomků, musíte jim stanovit pevné hranice. Ty by ale neměly být tvrdé.

„Dnes je to tak, že tu malou televizi navíc doplněnou o možnost sítí, her a telefonování máme každý ve své kapse a abychom před ostatními nevypadali tak, že si to nemůžeme dovolit, tento komplexní nástroj koupíme co nejdříve dětem, aby nevypadlo jako socka,“ podotýká Okleštěk.

Mantinely a výchova k zodpovědnosti

Dospělí by měli jít dětem příkladem, a když děti vidí, jak často sami rodiče sledují televizi, počítač či mobil, nedávají jim dobrý příklad.

Navíc by dospělí neměli zapomínat na to, že výchova není postavená jen na příkladech. Do určitého věku také na zákazech. „Rodič nebo ten, kdo to dítě vede, má do určitého věku za něj zodpovědnost. A nemůžeme se zbavovat zodpovědnosti, přestože výchovný proces je o tom, že tu zodpovědnost dětem předáváme a učíme je ji nést,“ vysvětluje Okleštěk s tím, že do jistého věku děti sami nepoznají co je škodlivé, a proto musí rodiče nastavit mantinely.

Spustit audio

Související