Děti z lesních školek jsou odolnější proti epidemiím a nemocem, ukazuje zkušenost

„Každé dítě, když přijde do kolektivu, potká se se spoustou bacilů. Musí si vytvořit imunitu, takže ať nastoupí do lesní nebo normální školky, musí se s nimi poprat, proběhnou rýmy, kašle, jakmile to dítě nastoupí,“ říká Martina Březinová, ředitelka liberecké lesní mateřinky, kde jsou děti venku v podstatě celý den a to za každého počasí.

„Ale vliv to má na to, že nás tu neskolí ty epidemie. Když ve školce přijde chřipková epidemie, je během týdne skoro na zavření, zatímco my máme minimálně půlstav nebo chodí tak tři čtvrtiny dětí. Lesní školka je ale zase prázdnější, když jsou mrazy kolem minus dvaceti,“ dodává.

Také podle rodičů, které dávají děti do lesních školek, jsou jejich ratolesti mnohem lépe připravené na zimu než děti, které přebývají většinu času uvnitř jedné herny.

„Když se bavím s ostatními maminkami, říkají mi, že rýmu a kašel mají přece celou zimu všechny děti, ale já jim odpovídám, že my fakt ne. Žádná maminka totiž nedá do venkovních prostor dítě s kašlem a rýmou, ví, že tady jsou děti devadesát procent času venku,“ vysvětluje Martina Drahoňovská, jejíž dcera chodí do lesní školky v Sedmihorkách na Semilsku.

„V klasické školce to trochu svádí říct, že když tam bude v teple, tak to zvládne, ale nehledí se na to, že si tam pak ty děti bacily neustále předávají,“ upozorňuje mladá maminka.

Vedle lepšího zdravotního stavu dětí je předností lesních školek také menší kolektiv. „Umožňuje to úplně jinou práci pedagogů a individuální přístup. A to je to, co se často líbí i rodičům, protože když si představíte 15 dětí se dvěma pedagogy venku v přírodě, tak je to úplně jiná možnost vzdělávání než ta, co máme v klasických školkách vlivem toho, že je v nich nedostatek míst," poznamenává předsedkyně Asociace lesních školek Tereza Valkounová.

Počet lesních mateřinek neustále narůstá, asociace v současnosti registruje přes 70 členů. „Zájem je zejména na straně rodičů. Jsou to oni, kdo v tuto chvíli lesní mateřské školy hradí, institucionální podpora ze strany státu pořád ještě chybí,“ uzavírá Valkounová.