Dědictví od A do Z jsme probrali s naším hostem. Tím byl advokát Jan Zrnovský

Dědické řízení se dříve či později týká každého, kdo má nějakou rodinu. Jak probíhá, kdo může dědit, i co vše má obsahovat závěť, nás poučil advokát Jan Zrnovský.

„Z praktické zkušenosti vím, že rodinné vztahy vždy končí právě tím, že se projednává dědictví po někom. Málokterá rodina dokáže ten tlak nabytí majetku po svých předcích udržet a zachovat si ty vztahy kvalitní a nekonfliktní,“ myslí si Jan Zrnovský.

„Ani dobře sepsaná závěť nezaručí, že naši potomci, respektive naši dědicové, protože dědicové nemusí být potomci, si zachovají i po smrti zůstavitele dobré vztahy. Není to otázka právního nastavení sociálních vztahů, ale spíš nějakých nevyřčených pravd a trápení, které potom vyplynou na povrch,“ doplnil.

Jak sepsat závěť

„Závěť je vždycky jednostranná listina, kterou podepisuje jenom zůstavitel. Koho přizve k tomu aktu sepisu závěti, už je jenom jeho dobrá vůle. Je třeba ale říct, že tou závětí může zůstavitel určit jiné osoby, aby se staly vlastníky jeho majetku, ne ty dědice, o kterých my všichni podvědomě víme, že by měli dědit, například děti. Může určit třeba nějakou charitativní organizaci, nějakou úplně cizí osobu, souseda, sousedku. Tam ta libovůle je velice široká,“ vysvětlil liberecký advokát.

„Závěť je možno sepsat i vlastní rukou. Tomu se říká holografní závěť, která ovšem musí být opravdu psána celá vlastnoručně tím zůstavitelem a podepsaná tím zůstavitelem. Není možné například, to je častá chyba, závěť napsat na stroji a jenom ji podepsat. Taková forma závěti by asi nebyla moc platná,“ poukázal na možnou chybu Zrnovský.

„V závěti by mělo být určeno, kdo ji činí, takže označení zůstavitele jménem, příjmením, datem narození, alespoň jaký majetek tou závětí činí formou pozůstalosti, protože on může ze svých 26 nemovitostí tou závětí označit pouze jednu tu nemovitost. A potom nějakým určitým způsobem označit dědice té pozůstalosti, tak zase jméno, příjmení, případně i bydliště. Zároveň by měla být datována, aby bylo možno případně určit, která listina je pozdější a která je mladší, a měla by být určitě vždycky podepsána,“ popsal správný postup advokát.

„Určitě bych všem doporučil, pokud budou chtít sepsat závěť, aby navštívili jakéhokoliv notáře v ČR, který jim za nějakou úplatu, ale podle mě nepříliš vysokou, sepíše velice kvalitně jejich pořízení pro případ smrti, což je tedy ta závěť, a zároveň tuto listinu vloží do centrálního registru závětí, což sice zase stojí nějaký drobný poplatek, ale má to tu výhodu, že se závěť v případě smrti skutečně najde. Právě v případě těch vlastnoručních závětí se mnohdy stává, že rodinní příslušníci vědí, že třeba tatínek sepsal závěť, že u toho byli, viděli to, on jim říkal, jaký obsah má jeho závěť, ale v životě se ta listina už potom nenalezne,“ dodal.

Lze dědit nejen podle závěti

„Je třeba říct, že pozůstalost, což je majetek, který se rozděluje mezi dědice, nemusí být nabyt jenom ve formě závěti, což je jednostranný úkon. Dědictví může být nabyto i tzv. ze zákona, což je právě v případě, že není sepsána žádná závěť. Pak notář, který rozděluje dědictví, automaticky hledá zákonné dědice podle dědických tříd,“ uvedl další způsob předávání dědictví Zrnovský.

„Nebo může být sepsána mezi dědicem a zůstavitelem dědická smlouva, což je naopak dvoustranný právní akt, který nastavuje podmínky, za kterých bude děděno. Například že dědic je povinen se řádně starat o zůstavitele po dobu jeho života, nebo naopak je povinen starat se pro případ jeho smrti o něco, na čem záleží tomu zůstaviteli, třeba o domácí zvíře typu psa,“ pokračoval.

„Ty podmínky, pokud nebudou odporovat znění zákona, pokud nebudou amorální, třeba nepovedou k páchání trestné činnosti, tak jsou vždycky platné a můžou být libovolné. Zažili jsme v praxi, že si zůstavitel vymiňoval, že bude pravidelně realizováno rodinné setkání jednou ročně. Ti lidé se pak samozřejmě můžou dostavit, můžou tam být ty dvě hodiny, můžou se dvě hodiny nehádat a tím naplní vůli zůstavitele,“ zakončil Jan Zrnovský.

Kdo a jaký díl pozůstalosti podle zákona dědí, když není sepsána závěť? Za jakých podmínek může nabýt pozůstalost stát? Jak se řeší spory mezi dědici? A co se děje, když jsou součástí i dluhy zůstavitele? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.