Chřest z Ivančic. Mimozemská rostlina, nebo buržoazní pochutina?
Nejslavnější chřestové plantáže vznikly v Ivančicích počátkem 19. století. Ve své době byl ivančický chřest ve světě daleko známější než plzeňské pivo. Jeho slávu dnes připomínají například slavnosti chřestu v této jihomoravské vsi.
Podle nejstarších pramenů se první sazeničky chřestu dostaly do Ivančic koncem 18. století z kláštera v Moravském Krumlově. Podle jiných pramenů dovezl chřestové sazenice z Frankfurtu v 80. letech 18. století obchodník Václav Hüpsch, jiné prameny uvádějí jako otce chřestového ivančického zázraku Antona Worlla, lékárníka, který v roce 1829 už pěstoval chřest ve velkém.
Setkání s pěstitelem
V Ivančicích se stékají tři řeky - Jihlava, Oslava a Rokytná. A právě u jedné z nich najdete i chřestové pole. „Máme povoleno čerpat vodu z řeky na závlahu chřestu, ale zase to má nevýhody, protože jsme v ochranném pásmu a nemůžeme používat chemii,“ prozrazuje Jiří Kočí z Technických služeb. „Přímo u nás na chřestovně tak máme půlhektarové políčko a jsme schopni tam dostat 800 až 900 kilo výtěžnosti chřestu za rok, potřebuje hlavně vlhko a potřebuje teplé počasí hned z jara.
Ten první výhonek, tak za dva dny se dá už sklízet. To je rostlinka, která má ohromný kořenový systém, je 20 centimetrů pod zemí, když ji řežeme tak pořád odnožuje, pořád vylízá, a pořád roste.“ V době, kdy se výhonky přestanou řezat, vysadí, z chřestu se stane finální rostlina, která připomíná vzdáleně asparágus. Jak říká pan Kočí: „Proto musíme využít toho, že chřest pořád podráží, pořád je sklizeň. Skončí sezóna, přestaneme řezat, no a ona už nabírá sílu do kořenového systému na další rok, takže třeba o třetinu sklidíme další rok víc chřestu. Je to prostě mimozemská rostlina.“
Slavné doby ivančického chřestu
Chřest se v Ivančicích začal ve velkém pěstovat v první polovině 19. století, kdy se pěstitel Anton Worel rozhodl pro tuto plodinu, protože v oblasti ulice Chřestová byla sprašová půda, která je pro pěstování chřestu velmi vhodná. Byl to on, kdo dovezl první výhonky a tuto tradici potom převzal jeho syn Anton Worel mladší, který ve druhé polovině 19. století dokonce získal titul CK dvorní dodavatel chřestu, takže chřest byl skutečně oblíbenou pochoutkou, nejenom chudých lidí, kterým rostl na zahrádkách, nebo roste dodnes, ale právě u šlechty a dokonce u samotného císařského dvora.
Bohužel za komunismu chřest upadal, protože byl neprávem označován za buržoazní pochutinu. Po roce 2000 se povedlo tento mýtus úplně vyvrátit. Dnes je naopak chřest považován za velmi zdravou a oblíbenou pochoutku. Do Ivančic se pěstování chřestu znovu vrací. Ivančice usilují také o ochranou známku. V roce 2024 se se budou konat tamní slavnosti chřestu už po třicáté.
