Budou dražší potraviny?

Ani letos si čeští zemědělci neodpustili kritizovat rozmary přírody a rovněž politika Evropské unie se nijak zásadně nezměnila, přesto se po dlouhé době objevila ve tvářích českých farmářů radost. Alespoň u těch, kteří pěstují obilí. Jejich úroda nakonec není tak špatná a hlavně dostanou za ni výrazně lépe zaplaceno. Postaral se o to nedostatek obilí prakticky na celém světě. Navíc jeho zásoby jsou podle statistických údajů nejnižší snad za posledních dvacet let. A podle zákonitostí trhu tak větší poptávka než nabídka žene nahoru cenu. Proč k tomu dochází právě nyní, když svět nepotkala opakovaná katastrofální neúroda? Experti tvrdí, že jednou z hlavních příčin jsou biopaliva. Do klasických pohonných hmot se totiž přimíchává tzv. bioetanol, který se vyrábí z obilí. Podobný postup například nařizuje směrnice Evropské unie.

Není proto divu, že obilí se stalo žádaným zbožím a jeho cena roste. Co dělá radost jedněm farmářům, to může přidělávat vrásky jiným. Konkrétně těm, kteří využívají krmné směsi při chovu dobytka. Takže by se to mohlo promítnout do cen mléčných výrobků i masa. Když se k tomu přidá očekávané zdražení mouky, lze počítat s tím, že spotřebitelé budou muset sáhnout hlouběji do svých peněženek. O kolik to konkrétně bude, to není úplně jisté. Přece jenom konkurence, která v České republice existuje, nedovolí promítnout nárůst cen obilí úplně do ceny.

Zároveň je zřejmé, že zvyšující se poptávka po mléku a obilí například v Asii, může spirálu zdražování potravin šroubovat výš a výš. Je přitom paradoxní, že zemědělci byli v minulosti pod tlakem nejrůznějších okolností nuceni vybíjet stáda krav. Jednoduše kvůli tomu, že se jejich chov nevyplatil a přivedl by farmáře ke krachu. O problémech, co s přebytky vyprodukovaného obilí ani nemluvě.

Právě na současném vzrůstu poptávky po obilí a mléku se dá názorně ilustrovat, že zemědělství je specifická oblast, ve které nelze na prudké změny reagovat ze dne na den. Takže záleží i na taktice jednotlivých zemí, případně Evropské unie, jak dokáže čelit hrozícím rizikům. Existuje například mechanismus odkupu nadprodukce za státem určené ceny. Tento nástroj však musí být používán citlivě, aby motivoval farmáře chovat se ekonomicky. Jinak by bezhlavě chrlili dejme tomu tuny obilí a chtěli ze ně státem zaručenou sumu peněz bez ohledu například na přiměřené náklady. Historie zemědělské politiky Evropské unie toho může být názorným příkladem.

Nešťastné by rovněž bylo, kdyby se nyní všichni vrhli na pěstování obilí. Poptávka po něm sice bude stoupat, ale přesto ne do nekonečna. Takže při déle trvající nadprodukci by se z výnosného byznysu mohl opět stát propadák. V této souvislosti je pro laika záhadou, proč už dříve se nedařilo případné přebytky prodávat třeba na asijské trhy? Když právě jejich zvýšená poptávka je jednou z příčin současného cenového růstu.

Hrozící zdražení potravin rovněž připomíná, že nelze spoléhat výhradně na dovoz zemědělských produktů z ciziny. Takto někdy argumentovali kritici českého zemědělství, když se jim zdálo, že tuzemští farmáři nejsou konkurenceschopní. Proto tvrdili, že než je nejrůznějšími způsoby dotovat, bylo by lepší nakupovat levněji v zahraničí. Nyní se ukazuje, že momentálně nebude kde.

Zkrátka zemědělství je příliš specifická sféra podnikání, kterou nelze úplně svěřit do rukou fungování trhu. Zároveň však musí být zachována zdravá konkurence a motivace k ekonomickému chování. Jak správně takovýto koktejl namíchat, o to se politici neúspěšně pokoušejí už desítky let.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .