Boušín je idylické poutní místo, o němž psali Jirásek a Němcová. Vyvěrá tam zázračný mariánský pramen

Boušín byl založen ve druhé polovině 12. století Bohušem Bradatým z rodu Pánů erbu zlatého třmene. První písemná zmínka je ve stvrzovacích knihách, které nechal sepsat první český arcibiskup Arnošt z Pardubic. V roce 1350 je tak Boušín zmiňován už jako farnost s dřevěným kostelíkem. Za husitských válek byl ale kostel pobořený, vypálený a celé okolí zpustlo.

"Podle Josefa Myslimíra Ludvíka postavil na Boušíně nový dřevěný kostel roku 1464 Jan Litobořský z Chlumu jako výraz díků za zázračné uzdravení své hluchoněmé dcerky. Pověst o této události vylíčila i Božena Němcová ve své Babičce," vypráví Marta Kolísková, která už 70 let žije na boušínské faře, a ukazuje směrem pod kostel Navštívení Panny Marie, kde na okraji lesa stojí Mariánská kaplička se zázračným pramenem, nad jejímž vchodem je událost uzdravení popsána následovně:

„Tam, kde je dnešní fara, stával před časy dvorec Turyňského pána. Často sem dojížděl s malou dceruškou. Nebe dalo jí krásu, ale nemoc vzala ubohé se sluchem i řeč. Ovečky však jí rozuměly a ovčákův pes četl jí z očí. Jednou, když ji zlákalo jaro, vydala se k ovečkám sama. Cesty ji vedly, ale také svedly a zavedly v prales nad divou řekou. Temných hlubin se bála, ale studánka ve stráni ji zvábila, pramen osvěžil, a když v pláči spjala ruce k prosebnému Zdrávas, aby jí svatá Paní z lesů vyvedla, stal se div: hluchá slyší, jak němé dosud rty šeptají živá slova. Za štěkotem běží z lesa ven, zahlédne dvorec, slyší zvonky oveček a na žasnoucího pastuchu volá: Bárto, Bárto! Na poděkování zázračného uzdravení daroval Turyňský pán dvorec i s poplužím záduši a vybudoval na Boušíně mariánskou svatyni.“

Od této události se stal Boušín oblíbeným mariánským poutním místem. Po třicetileté válce osada přešla do majetku náchodského knížecího rodu Piccolomini. Jeden z příslušníků tohoto rodu, Vavřinec (Lorenzo) nechal v letech 1682 až 1692 vybudovat na troskách předchozího dřevěného kostela nový, tentokrát už zděný kostel ve stylu venkovského. Boušínu věnoval celý první díl své kroniky U nás Alois Jirásek. Odtud známe faráře Ondráčka, jeho „včeličky- dušičky“ a dřevěný úl „Fráter“."

Procházka Justynčinou stezkou

Když půjdete údolím Úpy mezi Ratibořicemi a Havlovicemi, zaujme vás u slatinského mlýna pod mostem malá barokní „Piccolominská“ kaplička z roku 1694. Může být pro vás výchozím bodem k pěšímu, osm kilometrů dlouhému okruhu mezi obcemi Slatina nad Úpou a Červená Hora po tak zvané Justynčině stezce. Vydáte se kousek po „panské“ cestě, pak se vlevo do prudšího kopečka dostanete na už zmíněný Boušín, kde je u kostela Navštívení Panny Marie rozcestník a popis Justynčiny stezky, nazvané po jedné z hrdinek Jiráskovy kroniky U nás.

Vypráví se v ní příběh židovky Justýnky, která chtěla změnit víru. Ale hronovský farář se obával zdejších židů, a tak ji poslal za kolegou na Boušín. Po jejích stopách se pak v novodobé historii vydala turistická stezka, připravená Společností pro záchranu Babiččina údolí.

Dnes je Boušín stále častěji vyhledávaným místem. Vedou tudy jarní turistické pochody, v kostele Navštívení Panny Marie se každoročně konají koncerty a větší skupiny turistů mohou na boušínské faře požádat o průvodcovskou službu a prohlédnout si pěkně udržovaný interiér barokního kostela, který má specifickou atmosféru.

Voda v "zázračné" mariánské studánce pod kostelem je podle Marty Kolískové dobrá a podle rozborů pitná, ale léčivé účinky se u ní neprokázaly. Přesto prý mnozí lidé dodnes věří na její blahodárný vliv na posílení všech lidských smyslů.