Beskydská hora Radhošť ukrývá ve svém nitru spleť chodeb a jeskynních prostor
Hora Radhošť v Beskydech byla v dávných dobách významným kultovním místem starých Slovanů. Na jejím vrcholu prý stála pohanská svatyně s ohromnou dřevěnou sochou boha Radegasta ve strašlivé helmě a pancíři z ryzího zlata. Zde se konaly náboženské obřady a magické rituály, při nichž se přinášely zvířecí, někdy i lidské oběti.
Věrozvěsti Cyril a Metoděj, kteří do našich zemí v 9. století přinesli křesťanství, přikázali tuto sochu vyvrátit, rozsekat a vrhnout do ohně. Podle pověsti ji však pohanští kněží včas ukryli hluboko do podzemí hory. Od té doby tam spolu s dalšími poklady leží údajně v jedné jeskyni za podzemní říčkou, přes kterou vede jen úzká lávka. Na druhou stranu se prý ale nikdo nedostane, neboť lávku hlídá drak a velký černý pes.
Pod Radhoštěm je ve skutečnosti doslova spleť cestiček a jeskynních prostor připomínající mraveniště. Cesta do nich je ale velmi nebezpečná a všechny známé vstupy jsou dnes zamřížované. V minulosti se totiž stalo, že badatelé a dobrodruzi, kteří do podzemí vešli, se odtamtud už nevrátili.
Z historických pramenů tedy víme, že pohanskou sochu Radegasta nechali z důvodů změny náboženství vyvrátit Cyril s Metodějem. Na její místo přišel dřevěný kříž, který ovšem neměl dlouhého trvání. Věřící ho často obnovovali, až nakonec byl místo něj v roce 1805 postaven vysoký kříž z kamene. A v roce 1898 byla přistavěna i celá kaple.
K poslední změně došlo na vrcholu Radhoště v září 1930, kdy byl kamenný kříž nahrazen bronzovými sochami Cyrila a Metoděje, které tam stojí dodnes. Nevíme, jestli Cyril a Metoděj tenkrát vůbec tušili, že pod Radhoštěm je plno tajných chodeb. Důležité je, že my o nich dnes víme.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
