Alena Zemančíková: S Kafkou na prázdninách

To je otázka na zamyšlení. Můžete si prohlédnout Kafkův pomník od Jaroslava Róny u Španělské synagogy, stříbrnou Kafkovu hlavu od Davida Černého, ta se po segmentech otáčí v prostoru, kam se dá vejít ze Spálené ulice skrz opravdu bezduché Quadrio. Staré Město, Malá Strana, nepochopitelně snad navěky zavřená kavárna ARCO u Masarykova nádraží, Strahovský lom a Zlatá ulička, do níž se ovšem platí docela mastné vstupné. V Dělnické úrazové pojišťovně, kde byl Kafka zaměstnán, je dnes hotel. Na závěr židovský hřbitov na Olšanech.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Radikální šlechtic

Taky ovšem člověk může jet na výlet, třeba na Vysočinu do Třeště, kde Kafka trávil prázdniny v letech 1900 – 1907. Jezdil tam  ke strýci, bratru své matky, lékaři Siegfriedu Löwymu, což byl velmi oblíbený lidumil a sportovec. Najdeme ho v poměrně rané Kafkově povídce Venkovský lékař, zoufalém monologu lékaře, který se cítí zneužívaný, vyhořelý, neschopen nejen vyléčit odumírající tkáň na těle chlapce, ale ani zachránit služebnou Růženu před znásilňujícíma rukama čeledína, kterému musí být vděčný za koňské spřežení.

Siegfried Löwy ovšem nebyl zoufalý ani vyhořelý, byl to třešťský pokrokář a bonviván, jezdil na motorce a ordinoval především přírodní léčebné postupy. V tomto smyslu se staral i o synovce Franze, když u něj propukla tuberkulóza, vyhledával pro něj vhodná sanatoria a podílel se na úhradě nákladů léčby. V roce 1924, když Franz v sanatoriu Wienerwald zemřel, postaral se o převezení jeho těla do Prahy.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Jak dostat babičku do exekuce

Siegfried Löwy se na penzi do Prahy přestěhoval, hodlal v blízkosti rodiny prožít stáří. To se ovšem nepodařilo, byl spolu s ostatními rodinnými příslušníky povolán do transportu. 20. října 1942 zvolil pětasedmdesátiletý MUDr. Siegfried Löwy vlastní cestu; injekcí – kterou jinak nenáviděl a pacientům ji aplikoval, jen když to jinak nešlo – vpravil do svého těla jed.

V Třešti je také kupodivu zachovaná synagoga s arkádami před vchodem, a patrný zbytek ghetta, v němž se normálně bydlí. Synagoga přežila „křišťálovou noc“ roku 1938 proto, že se  její prostorný interiér hodil ke shromažďování zabaveného majetku židovských rodin z širokého okolí. Ani po válce ji nezbourali ani neproměnili v hasičárnu, sklad či garáž, jak se to stalo synagogám skoro všude jinde. V Třešti ji zakoupila a užívala Československá církev husitská. V roce stého výročí Kafkovy smrti by město mělo získat synagogu do svého majetku, inovovat v ní expozici věnovanou tomu, o čem je i tento fejeton, a otevřít restaurovanou synagogu veřejnosti jako vzácnou památku židovského osídlení Vysočiny.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Student Smetana a klišé národního klasika

Siegfried Löwy má na domě, kde bydlel a kde měl ordinaci, pamětní desku. Pokud si člověk vezme na výlet do Třeště Kafkovu korespondenci, může číst třeba takovýhle dopis příteli Maxi Brodovi: „Jezdím hodně na motocyklu, hodně se koupu, dlouho lehávám nahý v trávě u rybníka, až do půlnoci pobývám s jednou protivně zamilovanou dívkou v parku, už jsem obracel na louce sena, stavěl kolotoč, po bouři pomáhal stromům, pásl krávy a kozy a hnal je večer domů, hrál hodně kulečník, podnikal dlouhé procházky, vypil spoustu piva a také jsem byl už v templu.“

To všechno může člověk s Franzem Kafkou v Třešti podnikat i dnes. Žít v Praze tak, jak on v ní žil, se pochopitelně nepodaří.