Vyšetřoval válečné zločiny, teď své zkušenosti předává dál. Naším hostem byl Vladimír Dzuro

A jaká témata s moderátorkou pořadu Janou Švecovou probírali? Například co dělá válka s běžnými lidmi, proč v současných konfliktech nefunguje Ženevská úmluva, která má chránit civilní obyvatelstvo a objekty, nebo co způsobují takzvané fake news ve válečných konfliktech.

Dezinformace během války

„Terminus technicus fake news je poměrně nový, ale válečná propaganda, to je něco, co existovalo historicky. My to dneska nazýváme fake news, protože máme internet a ty zprávy se na nás valí ze všech stran strašně rychle. Ale i v tom jugoslávském konfliktu, kde ještě internet nebyl a byla státem kontrolovaná média, tak fake news sehrály strašně důležitou, špatnou roli,“ přiblížil roli dezinformací ve válce v bývalé Jugoslávii před 30 lety.

„Oni do toho obyvatelstva, jak v Chorvatsku, tak v Srbsku, dávali informace o tom, že ti druzí páchají něco. A vybírali si ty základní lidské instinkty. Například ve Vukovaru, který jsem vyšetřoval, to bylo, že Chorvaté, než se vzdali, povraždili 40 srbských dětí. A v konfliktním prostředí, kde jsou vybuzené emoce a ještě navíc lidé mají zbraně, taková fake news samozřejmě může způsobit, a způsobila, 265 mrtvých,“ uvedl případ, se kterým se osobně setkal, Vladimír Dzuro.

„Navíc ještě tuto lokální zprávu od srbské televize a rádia převzala Reuters, aniž by si to ověřili a tu zprávu rozšířili do celého světa. Potom ji stáhli, ale to neštěstí už bylo. A podobné zprávy se vyskytovaly i třeba v Bosně a Hercegovině. Takže v tom konfliktním prostředí tyto fake news vyvolávají skutečně smrtící důsledky, protože právě už ti lidé mají zbraně a už jsou zvyklí zabíjet,“ doplnil někdejší vyšetřovatel válečných zločinů.

Válka v Jugoslávii

Válka v bývalé Jugoslávii byla podle něj takzvaným sousedským konfliktem, protože na území Chorvatska žili Srbové a v Srbsku zase Chorvati. Jak to v místech někdejší války vypadá zhruba 30 let od jejího konce? Vladimír Dzuro se tam vrátil při natáčení dokumentárního filmu Vyšetřovatel, který je inspirován jeho knihou.

„Obraz toho, co jsem tam našel a co jsem si z toho sám usoudil, jako člověk, už ne jako vyšetřovatel, je to, že je strašně jednoduché opravit materiální škody. Uděláte novou silnici, opravíte domky, takže jizvy té války tam jsou v podstatě zahlazeny. A pak zajdete k místní škole a zjistíte, že srbské děti chodí do té školy z jedné strany a chorvatské děti do ní chodí z druhé strany. A pak se bavíte s lidmi, jak se Srby, tak s Chorvaty, a v nich pořád je ten strach z toho souseda,“ nastínil Vladimír Dzuro.

„Ono se řekne, že 30 let je dlouhá doba. Ano, v lidském životě je to dlouhá doba, ale v historickém kontextu 30 let je nic. A já často říkám na přednáškách, podívejte se u nás na Sudety. Otázka Sudet už je daleko dál historicky a je to stále živé. Vždycky je jednodušší, když se to týká někoho jiného, tak máme vždycky mouder, a když se to týká nás, tak najednou je to úplně jiná otázka. Takže by bylo nespravedlivé vůči těm občanům bývalé Jugoslávie od nich očekávat, že během krátké historické doby zapomenou, co se tam odehrávalo, a zase budou žít spolu jako bratři a sestry,“ uvedl Dzuro.

„Oni na to potřebují čas a ještě by taky k tomu potřebovali politické elity, které by ten konflikt nerozdmýchávaly a spíš se snažily tu situaci zklidnit. A další věc, která je pro mě zcela zásadní, je, že pokud budou občané toho státu, Srbové i Chorvaté, uctívat válečné zločince jako národní hrdiny, tak samozřejmě nemůžete očekávat, že dojde k nějakému usmíření,“ dodal.

Předávání zkušeností

„Psaní té knihy samozřejmě byla očista. Byla to úplně nová zkušenost. Mým cílem bylo to zapsat, říkal jsem si, že třeba to bude zajímat kriminalisty nebo vojáky, kteří v té Jugoslávii pracovali. A já teď jezdím po přednáškách a povídám o tom, co jsme tam dělali třeba dětem na gymnáziích. A je absolutně úžasné, že oni poslouchají a ptají se. A ty otázky nejsou hloupé, jsou to otázky inteligentních mladých lidí," pochválil své posluchače Vladimír Dzuro

„Mohla byste si říct, že dnešní mladá generace se o to nezajímá nebo tak, ale není to pravda. Ta generace je stejně tak dobrá nebo špatná, jako byla naše generace. Akorát mají technologické výdobytky, které jsme my neměli, ale jsou to strašně zajímaví mladí lidé. A to, že jsem tu knihu mohl napsat, že z toho vznikl film a že se teď můžu stýkat s tou mládeží a vyprávět jim o tom, co by se mělo dít, aby se to nestalo i u nás, tak to je věc, která by bez té knížky asi nebyla,“ uzavřel bývalý vyšetřovatel válečných zločinů a vysoký činitel OSN Vladimír Dzuro.