Štěpán Zuda se nebojí, na okruhu jezdí skoro dvousetkilometrovou rychlostí

Štěpán Zuda je na silničních okruzích jako doma. Od malička. Slovo strach ve svém slovníku prakticky nemá. Úrazy z posledních let bere jako daň tomuto sportu.

„2015 jsem měl zlomené pravý zápěstí, 2016 levý zápěstí, plus naraženej loket. 2017 byl čistej, s jedním pádem naštěstí jenom. A teďka, 2018, jsem si zlomil klíční kost,“ shrnul své úrazy mladý motocyklový závodník.

Štěpán Zuda, na okruzích jezdí až 200km rychlostí|foto: Pavel Petr

Poslední zranění bylo nejbolestivější. S návratem na motocykl ale problémy neměl. Rehabilitaci zvládl velice rychle.

„Jako bolelo to hodně, ty první tři dny, ale dostal jsem se zpátky, že jsem už plaval, jezdil jsem na kole, a pak už i na tý motorce jsem jezdil, po třech týdnech,“ přiblížil svou rehabilitaci Štěpán Zuda.

Na závodech se, vzhledem ke svému věku, bez nejbližších ještě neobejde. Drží mu palce, a také se o něj bojí.

„Ségra se teda o mě trochu bojí, mamka taky. Taťka teďka na těch větších už se taky trošku začal bát, ale všichni to berou tak, že jezdím. Vždycky když jsou závody, tak mamka meje nádobí a ségra se nekouká, protože se bojí,“ vysvětlil Štěpán.

Závody třináctiletého Štěpána prožívá celá rodina|foto: Pavel Petr

Strach o něj má nejen jeho mladší sestra, ale i rodiče.

„Když odstartují, když zhasnou světla, tak jsem ještě přítomná. Když se zařadí a projede první kolo, tak vidím, že na té motorce je. A co se potom děje, to už je o důvěře. Já mu věřím, že ví, jak tu motorku ovládat, jak to zvládnout.  Má to v hlavě hodně srovnané. Ta důvěra tam je, ale odcházím,“ popsala Štěpánova maminka, jak prožívá synovy závody.

„Strach tam nějaký je, ale není to vyloženě, že bych řekl, on jede moc rychle, já se na to nemůžu dívat. Je to spíš strach z toho všeho, z té atmosféry. Ten adrenalin tam je,“ doplnil Štěpánův otec Jaroslav, který ho k motocyklovým závodům vlastně přivedl. 

Štěpán Zuda závodí od malička|foto: Pavel Petr

A jen pro představu pár čísel. Štěpánův závodní speciál váží třiadevadesát kilogramů, třináctiletý jezdec jen 38. Měří 152 centimetrů. Žádný handicap to prý není. Ideální ale také ne.

„Moto 5 jo, ale potom už na Moto 3, nebo do toho Redbullu ne, protože by mě hrozně dovažovali, a potom by to bylo cejtit na časech. Já bych to měl těžší, tu motorku, takže bych se stím víc pral. Fyzička by se mi krátila při závodu, takže teď na sobě makám, abych přibral i vyrostl, abych měl ideální vejšku i váhu na tu Moto 3,“ uzavřel povídání o adrenalinu a strachu Štěpán Zuda.