Proslavily se i v Americe, pečou je přes 200 let – suchary z Lomnice nad Popelkou
Hořice mají své Hořické trubičky, Štramberk Štramberské uši a Lomnice nad Popelkou má své Lomnické suchary. Sladká veka s oříšky či mandlemi upečená do zlatova, obalená v moučkovém cukru a znovu vypražená. To jsou Lomnické suchary, sušenky, které se vyrábí podle více než 200 let staré receptury a proslavily se i daleko za hranicemi naší země.
Dříve se Lomnické suchary pekly snad v každé chalupě. V době Rakouska-Uherska se dokonce vyvážely až do severní Ameriky. Větších výrobců bylo dřív kolem dvaceti, nyní se ale pečou v Lomnici nad Popelkou už jen ve dvou provozovnách. Ta větší patří Ladislavu Kodejškovi. Ten výrobu Lomnických sucharů převzal po svém otci, který se vyučil v roce 1935 ještě u továrníka Josefa Jíny. V sešitě receptů, který po sobě zanechal, je ještě asi čtyřicet dalších cukrářských dobrot, které se na Lomnicku pekly.
Tradiční dobrota vyžaduje speciální postup i čas
Sladké, ale i dietní suchary vznikají v malé výrobně nedaleko Husova náměstí. Tady si sami v díži připraví těsto, které se po vykynutí rozdělí na bochánky a takzvaná vykulovačka vytvoří budoucí veky. „Upečené veky se musí nechat dva dny uzrát, aby zvláčněly a nechaly se nakrájet v kutru na plátky,“ vysvětluje Ladislav Kodejška. Vykulovačka a kutr jsou spolu s míchacím strojem důležitými pomocníky, ale nejdůležitější jsou ruce.
Nakrájené plátky se řádně obalí v moučkovém cukru, vyrovnají na plech a putují do pece, kde se vypraží. „Než se suchary dostanou do krabičky, tak je čtyřikrát, pětkrát bereme do ruky, proto tam je na krabičce napsáno ruční práce,“ dodává Kodejška.
Jeho tatínek byl diabetik a tak Ladislav Kodejška ke třem sladkým sucharům obnovil i výrobu dietních Lomnických sucharů, které se v cukru neobalují a jejich receptura i výroba je jednodušší.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
