Co má společného Ještěd a kino v Doksech? Architekta Karla Hubáčka

9. března 1963 se slavnostně otvíralo Kino Máj v Doksech, které vyprojektoval tehdy ještě neznámý vedoucí druhého ateliéru Stavoprojektu Liberec Karel Hubáček.

Historie promítání v lázeňském městečku Doksy sahá až do 20. let 20. století. Původní kino Heller v roce 1952 zničil požár, a tak se zrodila myšlenka na stavbu nového kina. Projekt prvotně počítal s nevzhlednou typizovanou stavbou typu krabice. Při stavbě se na místě objevila spodní voda, typový projekt se znelíbil, a do hry vstoupil tým Karla Hubáčka.

„Budova určitě upoutá svým vzhledem. Vstupní část směrovaná do Máchovy ulice připomíná kýl lodě. A to je pravděpodobně inspirace Karla Hubáčka Máchovým jezerem, lodní dopravou a vůbec celou atmosférou turistického městečka,“ říká historička Renata Mauserová. Dokonce existoval projekt na vymezení dopravy z Máchovy ulice, ze které se měla stát kolonáda. To se ale nepovedlo.

Zajímavý je i interiér kina. Vestibul byl původně v tmavých barvách podobných, jaké architekti použili v kinosále. K úpravě vestibulu došlo v letech 1983–1984 v souvislosti se špatným stavebně-technickým stavem kina. Tehdy se poprvé od otevření kina v roce 1963 znovu objevil architekt Hubáček. Navrhl technické zajištění objektu a práce na interiéru vestibulu opět svěřil uznávané architektce a kostymérce Lidmile Švarcové. Ta vestibul „převlékla“ do optimističtějších oranžovo červených barev.

Kinosál? Jako noční obloha s hvězdami

Cestou do kinosálu zaujme postmoderně laděný obraz malíře a scénografa Jana Vančury. Podle dramaturga kina Miloslava Lomiče obraz znázorňuje výjevy z prvních velkofilmů. Kinosál se dochoval v původní podobě z roku 1963. Řada barev od té doby vybledla kvůli použití jiných materiálů, než byl v Hubáčkově projektu. Sál má kapacitu 350 míst, zajímavý je třeba temně modrý strop s bodovými světly, který má evokovat noční hvězdnou oblohu.

Strop kinosálu evokuje hvězdnou oblohu|foto: Jaroslav Hoření,Český rozhlas Liberec

Kino bylo od svého počátku výjimečně technicky vybaveno. V dobách, kdy se promítaly mimo Prahu běžně jen 16 milimetrové filmy, tady byla již 35 milimetrová projekce a skvělý zvuk. Návštěva Kina Máj je dodnes zážitkem. Kino má za sebou digitalizaci, díky které žije a promítá dál a také první část rekonstrukce. Ta zahrnovala především střechu, zateplení a fasádu, takže kino zvenčí září novotou. V dalších letech by mělo dojít i na rekonstrukci kinosálu, ale Hubáčkovo genius loci zůstane zachováno.